Komentáře k dokumentaci z praxe ČJL 2012

Záznamy z hospitací

Středa 29. 2., hodina literatury v 6. třídě

Téma hodiny: pověst

Cíle hodiny: zopakovat informace o pověsti, seznámit se s novými informacemi k pověsti, následné třídění informací a jejich aplikace

Použité metody: INSERT, práce s textem

Žáci šesté třídy jsou zvyklí zahajovat každou hodinu literatury několikaminutovým čtením knih, které si sami zvolí. Hodina literatury probíhá ve školní knihovně, žáci tedy vždy mají možnost výběru titulu. Na nástěnce, na kterou může každý z žáků dohlédnout, visí sepsaná pravidla čtení, která paní učitelka vytvořila společně s dětmi. Výsledný stav, který jsem mohla zhlédnout, stál měsíce úsilí, ale vyplatilo se. Žáci soustředěně dvacet minut četli a dále s knihou pracovali.

Zatímco žáci četli vybranou knihu, napsala paní učitelka na levou stranu tabule tyto otázky k textu:

• Co už vím?
• Co by mě zajímalo?

Na pravou stranu tabule zadala úkol k textu:

• Je, nebo není můj dnes čtený text pověstí? Proč?

Po dvaceti minutách žáci na pokyn paní učitelky vytahují dvojlisty na zápis. Podle instrukcí nadepisují hlavičku- autora, název knihy, odkdy dokdy četli. Pěti větami se musí vyjádřit k tomu, jak se jim dařilo dodržovat daná pravidla. Paní učitelka si jejich názor na dodržování pravidel ověřila tak, že žáci ukázali rukou od hlavy po kolena míru, do jaké se jim pravidla dařila dodržovat. Na druhou stranu dvojlistu vypsali žáci z knihy citát, jehož výběr měli zdůvodnit plus měli zaznamenat stránku, z které byl citát vybrán. Otázky na tabuli byly dobrovolné. Žáci se jim měli věnovat, pokud měli splněny ostatní úkoly.

V další fázi lekce rozdala paní učitelka okopírovanou „pověst“ z Malého slovníku literárních žánrů a autorů a žáky pověřila, aby pracovali pomocí upravené, zjednodušené metody INSERT. Při čtení textu označili žáci fajfkou to, co už věděli. Otazník si připsali k informaci, která je zaujala. Neznámé informace žáci neoznačovali.

OHs: Děvčata a hoši (praktikanti), prosím buďte opatrní s úpravami tzv. metod kritického myšlení, jako je INSERT aj. Učitelé často v dobré víře je pro děti zprvu zjednodušují, aby se jim děti naučily - to je spravedlivý záměr! Ale úprava musí vyhovovat podstatě metody, a tu ne vždy učitelé dobře znají (ono to docela dlouho trvá, než se na podstatu přijde, i když metodu poznáte v kursu a v příručce a zkoušíte ji ve svých hodinách...)

Tyhle metody jsou založeny nikoliv na pokusu a omylu, co se dá šikovně ve třídě udělat, ale na velmi solidních a širokých výzkumech procesů učení a čtení, takže mají v sobě vždy nějaké skutečné jádro, kterým, právě pomáhají žákům. Když je nějak proškrtáte, může se stát, že se vyhnete jejich skutečné podstatě a zůstane z toho něco podobného, jako jste dělávali ve škole taky, jen s jiným názvem. A mnozí namítači mezi učiteli pak říkají "Vždyť tohle jsme dělali už za komunismu...."Jenže (až na čestné a řídké výjimky, dělali pravě něco podstatně jiného.)

V podstatě INSERTu stojí to, že učíme odlišit to, co je v textu pro jednotlivého žáka nové a důležité, od toho důležitého, co už zná. Takže redukce na "znám" a "zajímavé", jakou jste viděla v ZŠ, může dopadnout tak, že některou informaci, kterou žák zná, si označí jako zajímavou (zcela právem, protože ho opravdu pořád ještě zajímá, a možná chce vědět i víc). Tím však jsme z metody a z aktivity úplně vypudili to, co se žák má naučit: poznat, že informace je nová a důležitá!

Takže když se INSERT se třídou zavádí, jdeme nejprve přes fázi dvou znaků: "znám" ( √ čili fajfka), a "nové" (+ čili novinka a podle mě důležitá). Brzo si u dalších textů, kde je asi více informací různé pochybných nebo atraktivních, přidáme i "otázka" (? čili chci vědět víc / pochybnost / poněkud nerozumím), a podle složitosti textu a tématu později přibude i "rozpor" ( − čili mínus, toto protiřečí tomu, co uvedli nahoře/dříve, nebo co já sám dobře vím ).

Při čtení mozek rozlišuje nejprve důležité známé od důležitého nového! A tomu se děti mají naučit. Nikoli "znám" a *zajímavé...

Další část hodiny byla věnována procvičení druhů pověstí. Paní učitelka dávala různé příklady pověstí, které žáci označovali správným názvem.

Ohs: Bylo by hezké vědět, zda se tomu děti učily proto, aby uměly ty názvy, nebo z jiného důvodu. Odhadnete, pro co vlastně ty druhy pověstí máme znát? Odpovíte si tak, že to nebude jen fráze typu "To přece patří ke vzdělání, ke kulturnosti", nebo jinak než "tak ty pověsti vznikaly..."? Zkuste to! My ani praktikantka nemůžeme vědět, jak to paní učitelka s dětmi brala, protože zde je jen záznam z jedné hospitace a ne z celého měsíce výuky, ovšem.)

Na konci hodiny zadala paní učitelka dva úkoly. První, dobrovolný byl najít pověst, která se váže k nejbližšímu místu bydliště žáků. Na volný list měli žáci zaznamenat název pověsti a stručný nástin děje. Druhý úkol byl zadán na pravém křídle tabule. Vypracovat ho žáci měli na poslední stranu dvojlistu.

Reflexe hodiny:

Tato hodina mi přišla velice podařená. Nebylo to jen výběrem metod práce, ale hlavně ukázněností žáků. Paní učitelka mi vysvětlila, že na tomto stavu pracovali několik měsíců. Již poněkolikáté jsem si ověřila, že pokud si žáci pravidla chování (a čehokoliv jiného) vytvoří sami, daří se jim je lépe dodržovat. Velice se mi líbil přístup paní učitelky k žákům, dokázala je výborně aktivizovat, například s vytvořenou stupnicí dodržování pravidel od hlavy po kolena. Po rozhovoru s paní učitelkou jsem si více než kdy jindy uvědomila, že jen malý zlomek dětí si doma sedne k četbě. Nezbývá tedy, než žákům dovolit číst přímo v hodinách. Tento způsob navykání žáků na četbu shledávám jako velmi efektivní.

Paní učitelka se v hodinách vždy snažila pracovat s prekoncepty žáků. Vždy byli žáci tázáni, zda o tématu již něco vědí. Ukázalo se, že informace o pověsti si žáci jen utřídili. Velice zdařilá se mi zdá v tomto ohledu metoda INSERT. Žáci se tak naučí kriticky text hodnotit, zamýšlet se nad ním.

Z dvojlistů si žáci tvoří vlastní portfolio. I tento nápad mě zaujal. Celkově jsem byla z hodiny nadšena a potěšilo mě, že se mohu učit od takového profesionála, jakým je paní učitelka.

OHs: Portfolio není jen nápad, viďte. Je to velmi systematický nástroj výuky a učení. Na slovíčku by tolik nezáleželo (nápad X nástroj), ale hlavně abyste za slovíčkem neviděli jen "nápad", nýbrž abyste věděli, že portfolio žákovi slouží k rozvoji celé řady dovedností, mimo jiné k metakognici vlastního procesu učení a studia! Jste češtináři, a tak pro vás jako pro profesionály platí, že slovíčky nemáváte kolem významů, ale že je přesně umisťujete přímo na význam tak, aby se kryly. Tím budete vzorem pro žáky, ale taky autoritou pro rodiče a koneckonců i pro kolegy učitele, pokud si tohle neuvědomují.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Další hospitace:

Středa 29. 2., hodina mluvnice v 9. třídě

Téma hodiny: formální skladba

Cíl hodiny: zopakovat znalosti z formální skladby

Ohs: Vůbec by neškodilo si ty znalosti sem do cílů opravdu vypsat! Hned by se vidělo, že je potřeba taky v cíli si říct, co že to je "zopakovat si znalosti" - je to "přeříkávat termíny? nebo přeříkávat definice? nebo je to ve skutečnosti spíše dovednost,a to dovednost rozlišit v textu a větě větněčlenské platnosti slov a své rozhodnutí ověřovat podle smyslu věty i podle formálních rysů toho kterého členu? (Zdá se vám to moc složité? Ale přesně tak složité je to pro toho, kdo to má provádět, nebo se dokonce tomu učit!)

Použité metody: samostatná práce žáků na zadaných úkolech, frontální výuka

OHs: Jak chápete metodu "Samostatná práce žáků na zadaných úkolech"? Co oni to tam budou dělat? Každé zadání samo může už být určitou metodou (například právě "Sám si přečti a nastuduj s pomocí značek INSERT tento jednostránkový naučný text..."). To, že žák pracuje sám, to je spíše tzv. organizační forma. Na termínu by nezáleželo, kdyby bylo jisté, že ve výčtu metod dobře víte, jaké aktivity že to budou žáci provádět a čím to, že je ty aktivity dovedou k trvalému porozumění danému pojmu nebo souvislosti!

Na začátku hodiny nadiktovala paní učitelka tato slova: ranní, mi, do, školy, skoro, cesta, hodiny, trvala, půl. Žáci měli ze slov složit smysluplnou větu. Dále měli žáci za úkol určit větné členy věty.

Následovalo opakování větných členů, utřídění si informací o základních a rozvíjejících VČ, připomenutí formálních vyjádření skladebních vztahů. Žáci si zopakovali pojmy shoda, řízenost, přimykání. To vše zaznamenávala paní učitelka na tabuli. Dalším úkolem žáků bylo načrtnout graf věty a určit právě formální vztahy mezi skladebními dvojicemi. Po kontrole chtěla paní učitelka nahradit nespisovné slovo ve větě slovem spisovným.

V další části hodiny pracovali žáci s pracovním sešitem (učebnicová řada nakladatelství FRAUS), kde i nadále procvičovali formální vztahy mezi skladebními dvojicemi.

Na konci hodiny byl zadán z pracovního sešitu úkol.

OHs: Uměli byste podat vysvětlení srozumitelné pro žáka deváťáka, co to vlastně víme, když víme, že některé vztahy jsou shoda, jiné přimykání a další řízenost? A proč že to máme vědět? Zkuste to, a na co přijdete, to mi pošlete - vyvěsíme si to, nebo Vám k tomu dám nějaké objasnění. (Když to žák chápat nebude, může si plést schody, říznost a přivykání stejně, jako si plete vid dokonalý a nedokonalý :-) )

Reflexe hodiny:

Práce v deváté třídě probíhala dobře. Usuzuji, že to bude i díky nízkému počtu žáků ve třídě. Žáci pracovali soustředěně, zdálo se, že látku si dostatečně procvičili a pochopili ji. Naplnění cílů kontrolovala paní učitelka během hodiny na základě odpovědí žáků.

S paní učitelkou jsme si po skončení lekce její scénář zopakovali, zhodnotili jsme práci jednotlivých žáků, poradila mi, jak pracovat se slabšími žáky, především s dívkou trpící Downovým syndromem.

Bylo vidět, že paní učitelka raději vyučuje literatuře než mluvnici, hodina probíhala podle klasického formátu, jak si ho mnozí pamatujeme ze základní či střední školy. Žáci však byli zaměstnáváni různými úkoly, hodina měla spád. Lekci opět hodnotím jako efektivní, cíl byl očividně naplněn již během hodiny.

OHs: Určitě vídáte na praxi dobré klasické hodiny výuky, například v mluvnici. Jedním z kritérií toho, že je hodina dobrá, může být to, že děti netrpí (netrápí se tím, že vůbec nechápou, co to vlastně dělají), nebo že děti neprotestují (hlasitě nebo mlčky nezávislou činností typu "karty pod lavicí"). Dalším rysem dobré klasické hodiny je to, že děti na konci hodiny opravdu konají to, co se konat mělo a má.

Určitý problém však bývá, že si to neuložily do hlubší paměti, příště to zase nepamatují, nebo že to neuložily v operativní podobě – nedokážou to nějak využít... Jen velmi trpělivé a poslušné povahové typy se nedají odradit tím, že si všimnou, že se jim z paměti mnoho stále sype pryč a že si nevědí rady při použití mluvnice při psaní školního slohu nebo i při psaní něčeho smysluplného.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vzorové přípravy

1) Středa 7.3., hodina literatury v 9. třídě

Počet žáků: 22

Doba trvání hodiny: 45 minut

Téma: Karel Čapek a jeho povídka Básník z cyklu „Povídky z jedné kapsy“, učební látka je nová, prostřednictvím tohoto tématu se dostaneme k tématu další hodiny- poetismu

Cíle hodiny:

• využívat faktické informace o životě spisovatele k hlubšímu pochopení díla
• poznat, jak by mohl přemýšlet poetistický básník a jak se jeho pohled na svět odlišuje od ostatních pozorovatelů, jak může vypadat báseň v duchu poetismu

Kontrola naplnění cílů: na základě odpovědí žáků na stanovené otázky

Použité metody: na začátku hodiny myšlenková mapa, čtení s porozuměním na základě návodných otázek, debaty nad textem ve formě dialogu ve dvojicích/diskuse v rámci třídy

Formy práce: samostatně/dialog nad otázkami k textu bude probíhat ve dvojicích

Mezipředmětové vztahy: je možné, že na ně narazíme při vysvětlování pojmů jako „demokrat“, „utopie“ apod. Při tvorbě myšlenkové mapy může být uvedeno spisovatelovo místo narození, můžeme si s žáky tedy přiblížit, kde se jeho rodný kraj nachází. Stejně tak můžeme narazit na Čapkovo přátelství s T. G. M.

OHs: Nedělám si nároky na to, že byste měli mít na souvislé praxi tyhle mezipředmětové vztahy v malíčku, nebojte. Ale co kdyby to připravoval učitel zkušený? Jakou povahu by měly mít ty souvislosti mezi textem povídky či jejím autorem a tou lokalitou, nebo tou dobou? Asi ne "možná narazíme na...", nýbrž – jakou tu souvislost bychom rádi v hodině měli? Jak souvisel poetismus s dobou – po válce (a jaká byla nálada a jaké byly hodnoty, v něž lidé věřili po těch jatkách,, za inspirace z ciziny, hl. z Francie (že on K.Č překládal francouzskou poezii nové doby, viďte?) A je v téhle povídce Básník nějaká souvislost s Čapkovým vztahem k TGM, nebo to budeme připojovat až v nějaké jiné – a které souvislosti?

Hodina bude zahájena za pomoci metody zvané „myšlenková mapa“. Na tabuli napíšu jméno „Karel Čapek“ a položím žákům otázku, zda již o Karlu Čapkovi slyšeli, jestli něco ví o jeho životě, rodině, práci, názorech, zálibách. Sama uvedu příklad, který na tabuli zaznamenám: „milovník života“. Zapisuji postřehy studentů na tabuli. Pro urychlení práce můžu klást návodné otázky typu „Ve které době Karel Čapek mohl žít?“, můžu napovědět, že se přátelil s naším prvním československým prezidentem, napovím názvy některých Čapkových děl apod. Na úvodní aktivitu bude vyšetřeno 10 minut.

Ohs: Když děláte evokaci před čtením, chcete, aby se žákům v hlavě vynořilo to, k čemu se budou připojovat zážitky, informace a porozumění, jež získají četbou daného textu. Lepší než dávat návodné otázky, a učit tak žáky odhadovat "co ona to asi myslí?", bude rovnou použít zadání k mapě tak, aby dali do kupy právě to, co budou v četbě využívat a přehodnocovat. Když jde v povídce Básník o to, že poezie vyjadřuje jaksi iracionálně, nebo podvědomě dokonce i nějaké životní souvislosti, pak by se v psaní myšlenkové mapy možná měla vyjevit jejich zkušenost právě s takovou životní intuicí, nebo s četbou básní nebo tajemných textů či zaříkadel. "Stalo se vám někdy, že se ve vaší paměti setkaly nějaké představy nebo slova či situace tak, že se vám náhle vynořilo překvapivé pochopení něčeho nového? Že jste náhle řekli AHA!, ale nevěděli jste ani, jak jste na to přišli?"

Po vytvoření myšlenkové mapky rozdám žákům medailonek Karla Čapka, který je převzat z „Malého slovníku literárních pojmů a autorů“ a vyzvu je, aby si text individuálně přečetli. Při čtení se zaměří na slova/informace, kterým nerozumějí a které po přečtení zkonzultujeme. Hlavním úkolem každého žáka ale bude vybrat z textu tři informace, které pokládá za důležité, hodné zapamatování. Ty označí barevným fixem, či je podtrhne. Počítá se s 8 minutami na přečtení textu. Během tohoto času napíšu na tabuli otázky, které budeme potřebovat v dalším bodu lekce. Po uplynulé době jsou vybraní žáci vyzváni k tomu, aby své tři věty přečetli a zdůvodnili, proč jsou zrovna tyto informace důležité. Na kontrolu a vysvětlení neznámých pojmů v textu vyhrazuji 5 minut. List si mohou žáci vlepit do sešitu.

Studenty odkážu na text v jejich čítankách a poprosím je, aby si text samostatně přečetli. Pokud bude lekce probíhat podle plánu, můžeme zmínit základní informace o „Povídkách z jedné kapsy“, důležitější ale je odkázat žáky na otázky vypsané na tabuli, které si budou během čtení promýšlet. Znění otázek je následující:

• Zaujala mě Čapkova povídka? Pokud ano, čím?
• Je něco, co mě v textu překvapilo?
• Byla povídka srozumitelná? Čím by to mohlo být způsobeno?
• Jak nehodu vidí básník? Jak na ni nahlíží komisař? Najdi v textu části, které tvé tvrzení dokazují.
• Který pohled je mi bližší? Básníkův, nebo komisařův? Proč?

Na přečtení povídky je počítáno 10 minut. Kdo bude mít přečteno, opíše si zadání otázek, se kterými budeme pracovat i v příští hodině.

Nejdůležitější aktivitou hodiny je dialog nad otázkami ve dvojicích. Vzhledem k časové náročnosti lekce žákům navrhnu, aby si v dané dvojici vybrali pouze dvě otázky, které prodiskutují a které popřípadě prezentují před třídou. Je žádoucí, aby byly probrány všechny otázky. Do jejich zodpovídání se zapojí celá třída.

Daná lekce je zároveň přípravou na lekci druhou, ve které chci žáky seznámit s poetismem. Navážeme na odpovědi žáků na zadané otázky a na báseň z Čapkovy povídky.

Reflexe hodiny:

Hodina literatury v deváté třídě byla mou vůbec první vyučovací hodinou v rámci praxí na základní škole. Asi jako každý začínající učitel jsem měla problém s určením a formulováním cílů hodiny a časovým rozvržením lekce. Zanedbatelné nebyly ani obavy z toho, jak budou žáci na cokoliv z mé strany reagovat.

Byla jsem příjemně překvapena nejen ukázněností, ale i vědomostmi žáků. Seznámila jsem je s tématem hodiny a zadala jsem pokyny k první aktivitě. Myšlenková mapa se „roztáhla“ na celý vnitřek tabule, žáci znali fakta o Čapkově životě, dokázali žánrově rozlišit autorovu tvorbu, vzpomněli si na názvy děl, které četli, popřípadě o nich slyšeli. Zmínili jsme se i o Čapkově novinařině. Tato informace pro nás byla důležitá především pro další fáze lekce.

V úvodní aktivitě spatřuji tyto problémy: především jsem nedokázala psát úhledně, takže si žáci často stěžovali, že nemohou slova přečíst. Nevěděla jsem, jak se před tabulí pohybovat, takže jsem často některým bránila ve výhledu na mapu. Tyto problémy v průběhu praxe ustoupily, snažím se myslet na krasopis i na to, kam se postavit. Další nedostatek spatřuji v tom, že mapa byla příliš zaměřena na fakta, stejně jako následující aktivita. Bylo by možná lepší zvolit jinou aktivitu, která by více napomohla porozumění textu. Zaměřila bych se třeba jen na Čapkův styl, který souvisí s jeho povoláním novináře, pozornost bych věnovala jeho filosofickým názorům a podobně. Mohlo se stát, že někteří žáci byli seznámeni s příliš velkým množstvím informací. I z tohoto důvodu navazovala na myšlenkovou mapu druhá aktivita, při které si měli žáci sami přečíst medailonek Karla Čapka a vybrat tři informace, které považují za důležité. Snažila jsem se, aby žáci dokázali zdůvodnit svůj výběr. Často jsme ale naráželi na problém, kdy žáci nevěděli, proč zrovna tuto aktivitu zvolili. Mou chybou bylo, že jsem několikrát jejich výběr označila za nesprávný, informaci jsem nepokládala za důležitou. Bylo by lepší, kdybychom přišli na důvod, proč by měla být právě tato informace důležitá. Byla jsem ale příliš ovlivněná směrem, kterým jsem se chtěla s žáky ubírat.

Pro zajímavost uvádím i mikrosituaci, ve které se mě žákyně zeptala na význam slova „fejeton“. Sdělila jsem dívce vše, co vím, ale později mi bylo paní učitelkou vysvětleno, že žákyně pochází z cizojazyčné rodiny a že nejspíš nemůže význam slova plně pochopit. S větší hodinovou dotací bychom si mohli novinářské útvary Karla Čapka přečíst, popřípadě se na ně zaměřit v hodině slohu.

Při psaní otázek na tabuli jsem se setkala s dalším úskalím, na které jsem narážela i později. Uspořádání textu na tabuli bylo nepřehledné, v posledních hodinách praxe jsem si již dávala pozor na to, abych text vhodně rozmisťovala.

Při zodpovídání otázek se mi nejednou stalo, že jsem od žáků nedostala odpověď, jakou jsem očekávala. Při přípravě jsem si otázky samozřejmě sama zkusila zodpovědět, věděla jsem, co chci od žáků slyšet. Přistihla jsem se, že nedokážu hbitě reagovat na názory žáků, že je pro mě těžké pochopit jejich názor, dobře mu porozumět. Řekla bych, že s narůstající praxí by mohly tyto nepříjemnosti ustupovat.

Myslím si, že hodina byla nabita aktivitami, samy cíle byly pro žáky příliš obtížné. Smíšený pocit jsem z lekce měla možná i proto, že z hodiny se stala vlastně lekce dvouhodinová, protože za týden navazovala další hodina, ve které se ukázalo, zda žáci pronikli do světa poetismu. Druhý cíl byl tedy plně zkontrolován až v další lekci.

Pokud bych lekci vedla znovu, vynechala bych druhý cíl a zaměřila se více na autorský styl Karla Čapka. Ve zpětném pohledu se mi aktivita s medailonkem nejeví natolik důležitou, abych ji ponechala v plánu lekce. Proto bych ji vyřadila, a získala tak více času pro diskusi nad otázkami k textu.

OHs: To je moc dobrá a upřímná reflexe – ta vám jistě pomáhá k tomu, abyste příště zase pokročila učitelsky dál! Zejména to uvažování nad vztahem cíle a aktivity! Pamatujte, že když chcete žákům pomoci s "luštěním" čteného textu, něco se dá připravit před četbou, ale něco musíte pomoci i během četby. Nejen třebas nějakými spíše kontrolními otázkami, ale hlavně těmi, které je vedou k hledání toho, co s čím v textu patří k sobě, co o čem vypovídá.

2) Čtvrtek 8.3., hodina slohu v 6. třídě

Počet žáků: 27

Doba trvání hodiny: 45 minut

Téma: Krátké komunikační žánry

Cíl hodiny: umět poznat i vytvořit krátké komunikační žánry podle znaků jednotlivých žánrů (zpráva, oznámení, inzerát, objednávka, SMS zpráva, vzkaz) OHs: Které z nich už žáci asi umějí?

Kontrola naplnění cílů: během hodiny kontroluji práci žáků, na konci hodiny by měla být každá skupina schopna vytvořit krátký komunikační žánr OHs: Ale tak bude skupina vědět, že dosáhla cíle jen v tom svém zadaném žánru. Jak její členové zjistí, že ovládli i ty další? Mají nějakou příležitost? Co byste navrhla?

Použité metody: práce s textem OHs: Tohle časem zdokonalíte: práce s textem se bude provádět nějakou metodou nebo metodami – a kterými: ….......... "Práce s textem" není metoda, je to prostě aktivita. Připomínám to proto, že myslíte na to, jak žáky vést v učení, jak jim pomáhat se zlepšovat – a na to jsou právě ty metody výuky. Když si je ujasníte, budete lépe pomáhat. (Ovšem až se jim mnoha naučíte. Ale některé znáte už dnes.)

Formy práce: ve skupině, celá třída

Pomůcky: lodička s rozstříhanými písmenky, pracovní list (vložen na konci přípravy)

Na začátku hodiny rozdělím žáky do 6 skupin po 4-5 členech.

Na tabuli vypíšu role, které si žáci v rámci skupiny rozdělí. Každý bude mít svou roli po celou dobu práce ve skupinách. Co má která role za úkol vysvětlím ještě před jejich rozdělením: mluvčí mluví za celou skupinu, když je vyzván; zapisovatel zaznamenává řešení zadaných úkolů na papír/ na tabuli; čtenář čte před třídou řešení úkolů, ke kterým skupina dospěla; uklidňovatel odpovídá za klid ve skupině; v případě pětičlenné skupiny přidám roli organizátora, který usměrňuje práci ve skupině. 10 min.

Mluvčí/organizátor skupiny vylosuje lodičku s písmenky. Úkolem každé skupiny bude poskládat písmenka tak, aby vznikl název jednoduchého komunikačního žánru.

OHs: Je to zábavné, a jak souvisí to, že z písmenek složí název, s cíli hodiny? Pokud byste potřebovala šetřit časem, vynechejte hračičky. Pokud máte třídu, která je ještě hravá a potřebuje osvěžovat, používejte i hračičky. Ale když to jde, vyberte takové, které nějak souvisejí, ne jen tím, že "vyvodíme název žánru", ale spíše že třebas mají za úkol z různých rysů žánrů záměrně přiřadit rysy směšně chybně: "Vzkaz = obšírné objasnění základních souvislostí vědeckého pojmu..." atp.

Na tabuli mezitím napíšu téma hodiny- krátké komunikační žánry. Pokud bude mít skupina úkol splněn, napíše zapisovatel skupiny jejich žánr na tabuli. 5-10 min.

Podle vylosovaného žánru rozdám každé skupině text (texty), který žánru odpovídá. Zapisovatel bude zaznamenávat znaky, které daný žánr charakterizují, které lze z vytištěného příkladu vyvodit. Každá skupina vymyslí 3-5 znaků, které se týkají obsahu, formy, délky.

OHs: Kdyby každá skupina dostala všechny textu, ale jen jeden by byl pro ně, mohli by ho a) poznat, než se to prozradí, který je pravdu tím jejich žánrem, b) mohli by do cizího textu koukat, až budou mluvčí druhých skupin hovořit – tím byste částečně dohnala to, že nemohla každá skupina dělat s každým žánrem...

Mluvčí každé skupiny pak přednese znaky, které zapíšu na tabuli. 15 min.

Společně odvodíme znaky, které mají všechny krátké komunikační žánry společné. 2 min.

OHs: To je velmi dobrý nápad – jak to asi vyšlo? Ne moc všeobecně?

Na základě vypsaných znaků a vytištěných příkladů vymyslí každá skupina vzkaz/inzerát/zprávu/oznámení/objednávku/SMS zprávu. Vyberou si buď zadanou instrukci k sestavení žánru, nebo využijí vlastní nápady. 5 min.

Čtenář každé skupiny přečte vždy zadaný žánr a příklad, který skupina vymyslela. 5 min

Pracovní list

Slova, která po písmenech rozstřihám do lodičky:

Z  P R Á V  A

O Z  N Á M E N Í

I N Z  E R Á T

S  M S  Z  P R Á V  A

V  Z  K  A Z

O B J E D N Á V  K  A

Pokyny k závěrečné práci:

VZKAZ od mimozemské civilizace Zemi, která o existenci jiné civilizace neví / vlastní nápad

INZERÁT na pracovní místo „krotitele lvů“ zadaný do novin ředitelem cirkusu / vlastní nápad

ZPRÁVA o včerejším programu „Tajemství města Pekingu“ v muzeu / vlastní nápad

OZNÁMENÍ o konci světa / vlastní nápad

OBJEDNÁVKA toaletních potřeb zadaná provozovatelem WC /vlastní nápad

SMS ZPRÁVA informující maminku o mé známce z diktátu / vlastní nápad

OHs: Blahopřeju k těm nápadům na zadání – tady je to dobře souvislé: obsah – ač směšný – se hezky hodí k žánru. Otázkou zůstává, jestli jsou zadání stejně náročná, jestli je dáte skupinám, které potřebují vyšší/nižší náročnost, atp.

Reflexe hodiny:

Tato hodina byla velice náročná na organizaci práce. S paní učitelkou jsme zhodnotily za velice přínosné především to, že si žáci zkusili práci ve skupinách. Zadané role měly usnadnit práci jak mně, tak žákům, navíc jsem si vždy myslela, že to pro ně bude daleko zábavnější. Role však způsobily spíše zmatek než pořádek. Pokud bych třídu lépe znala, dala bych si pozor, komu kterou roli svěřit. V této hodině jsem však musela nechat rozdělení na samotných žácích, proto nebyly dané role plněny podle mých představ. Vznikly i neshody při rozdělování rolí mezi členy skupiny, došlo k několika roztržkám, které bylo těžké pedagogicky zvládnout. Po neklidném začátku však žáci pracovali na zadaných úkolech, společně jsme přišli na znaky jednotlivých komunikačních žánrů a při čtení některých žánrů, které žáci vytvořili, jsme se i zasmáli.

OHs: Tady by to přímo chtělo, abyste víc si napsala o tom, jak ty práce na úkolech pomohly žákům něco ovládnout, jak myslíte, že to zvládli atp. Že ve třídě málo zvyklé na precizní skupinkování a role nastane zmatek, to je pochopitelné, ale ve své třídě byste to postupně žáky naučila a zvládli byste to.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

) Pondělí 12.3., hodina mluvnice v 6. třídě

Počet žáků: 27

Doba trvání hodiny: 45 minut

Téma: podmět a přísudek

Cíle hodiny:

• vědět, co vyjadřuje podmět a přísudek
• umět vyhledat podmět a přísudek
• znát druhy podmětů a přísudků

Kontrola naplnění cílů: na základě práce žáků s textem na konci hodiny- měli by být schopni vyhledat podmět i přísudek a poznat jejich druhy

Použité metody: opakování učební látky 1.stupně, práce s prekoncepty žáků, práce s textem

Formy práce: samostatně, ve skupině

Mezipředmětové vztahy: dramatická výchova při použití pantomimy

Pomůcky: papírky na zápis odpovědí, učebnice pro 6.ročník z řady nakladatelství FRAUS

Na tabuli napíšu symboly Po, Př (na každé křídlo jednu značku) a ptám se „Co vše o těchto značkách víte? Vyberte si jeden ze symbolů a napište o něm co nejvíce informací.“

Během rozdávání papírků, na které žáci zaznamenávají své odpovědi, pozoruji, zda se jim práce daří. Pokud ne, práci přeruším a pomohu jim návodnými otázkami:

• Po = ? / Př = ? (Co znamená zkratka Po / Př ? ) Podmět a přísudek- základní větné členy. OHs: POndělí! Předložka s významem "posléze" – Když učitel moc dobře ví, jaká bude správná odpověď, může se mu stát, že se zeptá nejednoznačně. Ale když už žáci vědí, že v hodině češtině panují úplně jiné poměry než v řeči a životě, odpovědí "Po rovná se podmět, anebo předložka vlastní, paní učitelko"
• Co Po / Př vyjadřuje? Po vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Je to původce děje, nositel vlastnosti. Př vyjadřuje, co podmět dělá nebo jaký podmět je. OHs: A to je ten problém – žák umí česky a často říká věty jako "Rozbil se mi mobil." Přitom ten podmět nic neudělal, jen s ním žák praštil... Že vy budete brát pasivum a zejména reflexivní pasivum až za měsíc, to mu nevadí, protože on umí česky od tří let. Co s tím?
• Po + Př = ? (Jak dohromady nazýváme Po + Př ?) Základní skladební dvojice.
• Dokážeš uvést příklad Po + Př ? Ráda bych slyšela co nejvíce příkladů.

Odpovědi na ně žáci zaznamenávají na stejný papírek. OHs: Jsem zvědav, jak naložíte s nesmyslnými "holými větami" když je žáci řeknou, puzení tím zadáním. Stalo se jim to?

Po 5 minutách si přečteme odpovědi. Shrnutí najdeme v učebnici na straně 64. Společně si přečteme definici Po a Př.

10-15 minut

Žáci již vědí, co znamená Po + Př a dokážou uvést příklad. Existují však různé druhy podmětů i přísudků. Pokusíme se je odhalit za pomoci následující hry, která by měla sloužit k upevnění vztahu Po + Př. Každému žáku pošeptám slovo, které bude buď podmětem, nebo přísudkem. Každý podmět bude mít za úkol najít k sobě vhodný přísudek a naopak. Hledání dvojice je ale podmíněno tím, že ani podměty, ani přísudky nesmí promluvit. Pokud si dvojice bude myslet, že se našla, může si prozradit svá slova. Znamením o dokončení hledání pro mě bude to, že základní skladební dvojice zůstane pohromadě a poodstoupí od skupiny.

OHs: Nevím sice, jak se tedy identifikují (pantomimou?), ale vypadá to jako dobrý nápad: aktivita ukazuje, že ve větě k sobě patří slova nejen mluvnicky (zde vůbec), nýbrž sémanticky = "jak to dává smysl", například "čtenář foukal", "zpěvačka syčela" – ty by taky platily? Nemyslete si, že ty "Vaše" věty jsou nějak "méně holé", nebo více smysluplné: co je na spojení "píšťalka píská" rozumnějšího a lepšího než když "čtenář foukal"? Co by píšťalka asi měla dělat jiného? (Je to hra uvnitř školní výuky, ale nezdá se mi, že by měla co do činění s češtinou jako řečí. Škoda!)

Slova k zadání: květina, vonět, žába, kuňkat, pes, štěkat, miminko, plakat, kuchař, vařit, zpěvačka, zpívat, hodiny, tikat, píšťalka, pískat, čtenář, číst, vítr, foukat, auto, troubit, malíř, kreslit, had, syčet

Pokud se hledání dvojice nebude dařit, povolím žákům tichý šepot, avšak klíčové slovo musí zůstat nevyřčeno. Musí popsat to, čím jsou, opisem.

Po nalezení správných skladebních dvojic se nám každá skupinka představí.

Žáci se vrátí do lavic a promyslí si 2 otázky:

• Co mají všechny podměty, které zde zazněly, společného? Jak vypadají?
• Co mají všechny přísudky, které zde zazněly, společného? Jak vypadají?

Odkážu je opět na tabulku v učebnici, kde můžou zjistit, jak se daným podmětům a přísudkům říká.

20 minut

OHs: Asi jsem nepochopil, jak vypadají: protože když jsou to infinitivy, nejsou přísudkem. Žáci tedy asi měli ten infinitiv dát do nějakého osobního tvaru, že.

Nadiktuji krátký text, ve kterém budou žáci dávat pozor na pravopisné jevy:

V neděli Petr začal hrát počítačovou hru. Směl si vybrat i pomocníka, ale on chtěl zvládnout celou misi sám. U planety Jupiter nemohl sestřelit deset talířů mimozemšťanů. Musel to vzdát, protože ho maminka volala k obědu.

OHs: Oceňuji, že je to souvislý text!

Po kontrole pravopisu žáky opět odkážu na tabulku v učebnici, kde si znovu přečtou, jaké druhy podmětů známe. Pak se pokusí v daném textu podtrhat rovnou čarou podměty v každé větě, pokud to půjde. Po 2 minutách podměty zkontrolujeme a určíme si jejich druhy.

10 minut

Reflexe hodiny:

Trvalo mi delší dobu, než jsem žáky přiměla, aby poctivě pracovali. Někteří z nich byli totiž ještě stále nekoncentrovaní na výuku, měli za sebou honičku po třídě během přestávky. Na úvodní otázku tedy odpovídali: „Př bude přírodopis“ apod. Po rozdání papírků už se ale soustředili plně na práci- je tedy důležité žákům zaměstnávat nejen hlavy, ale i ruce. Příjemně mě překvapili odpověďmi na ostatní otázky, jejich znalosti z 1.stupně byly výborné.

Pantomimická hra na přiřazení podmětu k přísudku se velmi podařila, žáci byli nadšení, že nemusí sedět v lavicích. Mohla jsem jen zvolit jiný způsob rozdělení slov mezi žáky. V šesté třídě je nemyslitelné, že by někdo zůstal- byť jen chvilku- bez zaměstnání. Nastal tedy ruch, než jsem pošeptala všechna slova. U samotné hry se mi samozřejmě nepodařilo udržet naprosté ticho ve třídě, někteří tedy nedodržovali pravidla, ač jsem se snažila vybrat taková slova, která by šla dobře pantomimicky předvést. Považuji za přínosné, že pak každá dvojice svůj podmět a přísudek řekla ostatním, žáci tak dostali dobrou představu, jak vypadá podmět i přísudek.

OHs: Co kdybyste řekla "dám Vám tajné heslo na papírku – vy si ho přečtete, dokonale zapamatujete, a jako James Bond papírek ihned zničíte – na kousíčky roztrhat!" A až to udělají, tak teprve dostanou další instrukce?

Žáci této třídy nejsou zvyklí svižně pracovat, trvalo například dlouhou dobu, než si vytáhli všichni učebnice (které měli mít samozřejmě připravené už během přestávky). Samotnou práci s učebnicí však velmi chválím. Vyvolávala jsem různé žáky, aby nám přečetli poučky z učebnice. Trochu jsem se obávala toho, že nebudou chtít číst nahlas, ale nakonec s tím neměl nikdo problém. U druhů přísudků jsme strávili více času, jelikož je látka trochu těžší. Dělení jsem nakonec byla nucena zapsat na tabuli, pro lepší přehlednost. Z tohoto důvodu jsem již žákům stihla jen nadiktovat text, ve kterém jsme si zkontrolovali pravopis. Další práci s textem jsme přesunuli na příští hodinu.

OHs: Bylo by hezké, kdybyste si byla jista, co vlastně to je, chápat, jaké máme druhy přísudků. Je to něco víc než jen jmenné -jmenné se sponou – slovesné atp.? Jaký je v tom rozdíl: jmenný se sponou X slovesný? Napište si to vysvětlení, prosím slovy šesťáka! Abyste si byla jista, že to víte, a že oni taky. Anebo nemusejí chápat, proč to tak "určujeme"?

4) Úterý 13.3., hodina literatury v 6. třídě

Počet žáků: 27

Doba trvání hodiny: 45 minut

Téma hodiny: próza s dětským hrdinou

Cíle hodiny:

• znát hlavní znaky prózy s dětským hrdinou
• umět rozlišit pohádku, pověst, prózu s dětským hrdinou
• OHs: a vědět, proč tohle máme vědět? Jsou to cenné znalosti, o to nic, ale jak se je má žák naučit, jestli nebude vědět, proč je má znát? Co nám vlastně dává tahle vědomost? Vyniknu ve společnosti, když jen tak mimochodem vyjmenuji znaky prózy s dětským hrdinou? :-) Nebo až se stanu spisovatelem...? Ne, ale: ….................. (?)

Kontrola naplnění cílů: samostatná práce na konci hodiny

Použité metody: brainstorming, samostatná práce

Formy práce: samostatně, ve dvojici, celá třída

Mezipředmětové vztahy: výtvarná výchova

V šesté třídě jsou žáci zvyklí začínat hodiny literatury dvacetiminutovým čtením. Tento „rituál“ jsem nechtěla porušit, proto jsme hodinu započali stejně tak, čas na čtení byl však vymezen deseti minutami. Během čtení napíšu na tabuli tuto otázku:

• Myslíš si, že právě teď čteš příběhovou prózu s dětským hrdinou? Podle čeho to poznáš?

OHs: Změnila jste "rituál". Máte jasno v tom, proč byl dvacetiminutový, a co se stalo, když jste to zkrátila?

Po uplynulých deseti minutách si žáci připraví dvojlist, který bude zařazen do jejich portfolia. Na první stranu si nadepíšou téma hodiny a zaznamenají odpověď na otázku z tabule. Tato návodná otázka pomůže při následujícím brainstormingu, při kterém žáci mohou říci cokoliv, co by se mohlo týkat prózy s dětským hrdinou. Název rozdělím do dvou bublin: próza a s dětským hrdinou. Pokud žáci nebudou aktivní, můžu jim pomoci návodnými otázkami: Kdo je hlavní postava příběhu? Pro koho je příběh s dětským hrdinou určen? Proč děti rády čtou příběhy s dětským hrdinou? OHs: A čtou je rádi – všichni? Zeptejte se jich! Proč si spisovatelé volí jako hlavní postavu dítě? Ráda bych žáky nechala přijít na to, že hrdinou je dítě, že tato próza může být určena pro chlapce/dívky, že se autoři snaží na problémech vrstevníků žáků ukázat jejich vlastní problémy a případné řešení těchto problémů a podobně…Na brainstorming vyděluji 15 minut z hodiny. OHs: To mi připadá hodně. Možná by bylo užitečnější si číst o 10 minut déle.

V další fázi hodiny si děti zkusí ve dvojicích popsat své oblíbené/vymyšlené dětské hrdiny, ale trochu neklasicky. Popis bych ráda propojila s výtvarnou výchovou. Jeden žák bude druhému diktovat popis hrdiny od hlavy k patě, soused bude spolužákův popis kreslit. Připojím instrukci, že diktující nemůže pokračovat, dokud spolužák popis nezaznamená. Pro malíře je hlavní instrukcí dodržovat přesnost diktovaných tvarů i barev. Pak se dvojice prohodí. Svým hrdinům pak vymyslí jméno, pokud nepopisují hrdinu z literatury známého. Během desetiminutové aktivity procházím mezi lavicemi a kontroluji práci žáků, popřípadě ji usměrňuji. Po ukončení aktivity si s žáky popovídáme o tom, zda musí být dětský hrdina krásný a jakých vlastností si žáci na svých hrdinech cení.

OHs: Směli se předem domluvit, koho kreslí? A viděl diktátor kreslíři do pera?

Na závěr lekce zadám žákům samostatný úkol: větu „Nevíme přesně, kdy se Václav narodil…“ rozveď do jednoho/dvou odstavců tak, aby vznikla próza s dětským hrdinou/pohádka/pověst (se všemi těmito žánry jsou již žáci seznámeni). Pokud zbude čas, můžeme si některé příběhy přečíst, přičemž ostatní žáci hádají, o jaký žánr jde. Ostatní práce si vyberu a ohodnotím. Poznám tak, zda chápou rozdíl mezi prózou s dětským hrdinou, pohádkou i pověstí.

OHs: Mohlo to kreslení být nějak smysluplně propojeno s tím vyprávěním? Táž postava? proč zrovna Václav, a ne náš hrdina-jméno?

Reflexe hodiny:

Tato hodina se řadí k těm méně vydařeným. Žákům se nevedlo soustředit se na mé otázky a na zadanou práci, mně se nedařilo udržovat klid v hodině. Možná to bylo dáno i tím, že žáci byli tázáni a já jsem si nebyla schopná zavést systém odpovědí na položené otázky. Žáci se tedy překřikovali, věnovali se jiným aktivitám, když za ně odpovídali spolužáci.

OHs: Jak to s vyvoláváním nebo odpovídáním budete dělat příště?

Brainstorming se nakonec podařil jen díky návodným otázkám, společně jsme ale dospěli k hlavním znakům prózy s dětským hrdinou.

Popis hrdiny se žákům také příliš nedařil, většina z nich měla úkol rychle „odbytý“. Kvůli ruchu ve třídě jsme se ani nedostali k naplánovaným otázkám. Přešli jsme tedy k poslednímu úkolu, jehož výsledky jsem si četla po hodině. Někteří žáci bohužel nepochopili zadání, takže začátky příběhů byly různé, volili alespoň jimi vybraný žánr. Doposud nevím, zda se hodina nevydařila kvůli mým nepřesným zadáním, nebo kvůli roztěkanosti žáků. Podle paní učitelky je důležité zadávat instrukce žákům velice přesně a mluvit vždy do naprostého klidu. Naprosto s ní souhlasím, jen udržet právě ten požadovaný klid ve třídě se mi nedaří.

OHs: To se někdy tak stane a čert za to může. Ale jindy za to může učitel. Hodně pomáhá právě to, že jsou aktivity propojené tak. že jsou děti zvědavé na to, na co přijdou dál. Ovšem to je to učitelské umění. Já bych tipoval, že žáci dobře poznali, že ten cíl není vlastně dotažený – že se jich netýká dost osobně, a že o něj tedy nestojí...

Pro čtenáře těchto ukázek:

Sami dobře víte, nyní po praxi, jak moc se zdar hodiny někdy zpěčuje vaší vůli a síle! Prostě někdy se to podaří - a tedy je dobré vidět, čím jste zdaru napomohli! A jindy to jaksi nejde a nejde – a tehdy je dobré vidět, co všecko jste měli dobře nachystáno, promyšleno, a děti to prostě ten den nevzaly. Ale taky musíme zkusit vidět, v čem jsme sami napomohli nezdaru - co nebylo dotaženo až k žákovu chápání! Jak máme nebo nemáme látku promyšlenu až k řeči nebo mysli nebo srdci žáka.