Narazili jste taky na výklad o obrazných pojmenováních? Kdy jste je pochopili vy sami? Na ZŠ, na SŠ, na VŠ, ještě ne? :-)
Z jedné dokumentace z praxí se to hezky vylouplo. I ten, kdo chápe tu obraznost, může žáky zmást, protože každý prostředek vysvětluje jiným postupem, a ono se jim to pak nesloží (jako když se učíte o době bronzové, a o strarém Egyptě, a kdy vznikal Starý Zákon - a pak se divíte, když to poprvé uvidíte na časové ose vedle sebe...

Zkusil jsem to uvést a jednu notu:

Jak vykládáme žákům obrazná pojmenování?

METAFORA OHs: sledujte, jak se proměňuje praktikantský základ pro vysvětlení pojmů. To vždy žáky mate, i studenti na VŠ se často teprve dobírají, co ta obrazná pojmenování znamenají a jak fungují...	nahrazuje jedno pojmenování druhým (z jiné oblasti věcí a jevů) na základě vnější podobnosti (vzhledu, tvaru, barvy, množství) OHs: Zde vysvětlujete obrazné pojmenování opravdu jako práci s po—jmenováními (se slovy): věcem, pro které už máme nějaké pojmenování (slovo: kapka), jsou dávána jiná jména (slova: perla), která původně označovala věc jinou (produkt škeble), té nově pojmenované věci (kapce) vnějškově podobnou. Jak to říct? "Když používáme metaforu, pojmenujeme nějakou věc slovem, které se používá pro jinou věc, jež se té první věci vnějšně podobá. Cílem takového použití slova je, ..."	„perla rosy“, „když prší / kvetou paraplíčka“
PERSONIFIKACE	přenesení lidských vlastností a jednání na neživé věci a abstraktní pojmy OHs: Zde vysvětlujete jev, jako by se přenášelo ne pojmenování, ale přímo ta vlastnost ("Co zůstala sama" – ale není to docela vlastnost! v příkladu by měl být jeden kousek úplně zřetelný, a la "unavenou botu") nebo jako by se přenášelo to jednání (chtěl spát" – to taky není moc jednání, že...) Ale vlastnost či jednání přenést nejde, i když sice snad porozumíme. Ale pozor, žák aby tu luštil, kdy to říkáte přesně a přímo, a kdy se má spoléhat na intuitivní porozumění...). Jak by se to vysvětlilo stejným postupem jako metafora? "Když používáme personifikaci, pojmenujeme nějakou neživou věc nebo vlastnost či děj (příklad: opotřebovaná bota) slovem, které patří původně živé věci, vlastnosti, ději (příklad: unavená bota). Cílem takového použití slova je, ...	„vodopád / chtěl spát“, „tma si trpělivě zkoušela / jedinou botu, co zůstala / sama“
METONYMIE	nepřímé pojmenování – význam jednoho slova zastupuje význam druhého slova na základě vnitřní souvislosti (místní, časové, příčinné) !ne podobnosti!! OHs: Zde to vykládáte zas jinak: prý význam zastupuje jiný význam, tedy ne že pojmenování/slovo je použito pro jinou věc (a je to kupodivu úplně stejně jako metafora! Jenže vztah těch dvou věcí je věcná souvislost a ne vnější podobnost...) Jak by se to řeklo? "Když používáme metonymii, pojmenujeme nějakou věc (příklad: zvuk zvonů) slovem, které se používá pro jinou věc, jež s tou první věcí nějak vnitřně souvisí (příklad: modlitba vesnic). Cílem takového použití slova je, ..."	„Zní zvony z dálky tichým svatvečerem;/ motlitba vesnic stoupá chladným šerem“
SYNEKDOCHA	jednoduchá záměna části za celek (nebo naopak celku za část) OHs: Opět, musíme tu mluvit o tom, jak věci pojmenováváme: "Když používáme synekdochu, pojmenujeme nějakou věc (příklad: milou dívku) slovem, které se používá jen pro jistou část této věci (příklad: modré oči). Cílem takového použití slova je, ..."	„Vyletěla holubička ze skály, / probudila modré oči ze spaní.“
HYPERBOLA	vyjádření, které zveličuje skutečnost Jak by se to řeklo? "Namísto přesného pojmenování nějaké věci použijeme slovo nebo slova, která označují nějakou věc větší, silnější, početnější – která zveličují."	„To bych moh inzerovat sto let, že se mi ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let.“
EUFEMISMUS	místo slov, která na nás působí nepříjemně, drsně, použijeme jemnějšího vyjádření OHs: No to je skoro ono! Ale přece jen: "Když používáme eufemismus, pojmenujeme něco, co působí drsně, nepříjemně, žalostně (příklad: umřít), slovem, které má jemnější význam, tedy které patří věcem snesitelnějším (příklad: opustit)... Cílem takového použití slov je …".	„Navždy nás opustil“
EPITETON	doplnění jevu (předmětu apod.) o určitou vlastnost - od běžného přístavku se liší tím, že toto doplnění v sobě obsahuje i nějaké hodnocení, zejména citové OHs: Nedoplňujeme jev sám, nýbrž informaci o něm!	„Otevřel jsem okno do tmy tekuté“
SYMBOL	pojmenování, které má svůj běžný význam, funguje ale také jako znak pro jinou skutečnost – může význam spíše rozostřovat, dává velký prostor čtenářově představivosti a úvahám OHs: Na tohle se račte podívat do teorie literatury od Jos Peterky, nebo do Menšího poetického slovníku od Bruknera atp. "Znak" je velmi mnohoznačné slůvko...	erbovní znamení; státní vlajka; autoři jako Otokar Březina, Antonín Sova, Karel Hlaváček

Kdybyste tam našli nějaký můj omyl, opravte to!