Mnozí se už dožadujete mé reakce, ale věřte prosím, že dělám, co můžu! Vy, kteří se na tento web díváte, řekněte prosím i dalším, že tu mají vysvětlení (níže, k 17.4.).
Dnes Vám dávám jako předcházející příspěvek obsáhlejší komentář k dokumentaci jedné Vaší kolegyně. Vysvětluju v něm věci, o kterých se v přípravách nebo reflexích zmiňujete mnozí, tak se na to podívejte...
http://praxecjl2012.blogspot.com/2012/04/komentarek-dokumentaci-z-praxe-cjl-2012.html
Ale zde přímo níže se podívejte na reflexi a vysvětlení ohledně často opakovaného tvrzení o tom, že učitel je "herec":
Zajímavá pasáž z reflexe
praktikantky – o roli učitele
Praktikantka
vidí, že na udržení kázně asi není k dispozici "recept",
a hledá, jak tedy kázně dosáhnout. Dobře tipuje: motivace žáka
k práci! Ale byl bych opatrný s představou "mít žáky na
drátku". Snad to paní ředitelka myslila tak, že děti jsou
stále zaujaty svou prací, protože je zajímavá. A zajímavost hodiny právě
připravil učitel, to jsou ty jeho drátky: látka, úkoly,
aktivity, zisky z práce (poznatky i zážitky) jsou ZAJÍMAVÉ. (Už
jsem tu někde psal o tom, že není dobré mluvit o zábavnosti,
ale že máme se snažit o zajímavost
své výuky, látky, jejího vztahu k duši a
zkušenosti dítěte!)
Nenechte se
oklamat řečmi o učiteli-herci. To děti prokouknou hned,
nejsou tupé. Pokud tedy se tím myslí "předstírání".
Ale můžete v dobrém slova smyslu "předvádět" = jak vy
uvažujete, jak váháte a rozhodujete se, jak tvoříte text, jak se
rozhodujete, jakým hlasem přečíst tuto pasáž, nebo jak si
děláte jasno v tom, co v souvětí k čemu patří podle smyslu i
podle tvarů slov. Tomu se říká "učitel modeluje".
Je to něco jiného, než když dává příklad. Příklad se dává
hotový, je to příklad výsledku, jak má vypadat ten jejich.
Modelovat znamená provádět žáka svým vlastním myšlením a
činěním. A on pak může jít svou cestou, ale viděl ty
užitečné kroky i ty pochyby a potíže vaše a svoje taky.
... Je tedy zcela zřejmé, na čem chci a musím pracovat. Je to
udržení klidu ve třídě. Bez něho se nepracuje dobře ani mně,
ani žákům. Ráda bych si osvojila nějaký recept, který by
k tolik požadovanému stavu vedl, obávám se ale, že nic
takového mi nikdo z fakulty ani ze škol nenabídne a nabídnout
nemůže. Setkala jsem se již s řadou učitelů, kteří
kázeňské problémy řeší (?) různě: zvyšují hlas, vyhrožují,
motivují, rezignují, či to „mají v sobě“ jako má
vedoucí paní učitelka. Pokud tedy nemám tento dar (a jen doufám,
že je to jen dočasný stav způsobený například věkem a
vzhledem, navíc podporován tím, že jsem vždy byla uváděna jako
„studentka“, ne učitelka!), v úvahu připadá jen motivace
žáků ke kvalitní práci. V této věci mi pomohla
hospitace paní ředitelky školy na jedné z jazykových hodin
v šesté třídě. Podle jejích slov je třeba „mít děti
neustále na drátku“. Různými způsoby je aktivizovat,
zabavovat. Celkově jsem nabyla dojmu, že učitel před žáky vždy
vystupuje v nějaké roli. Když to není role tyrana (a u
některých učitelů to možná ani role není), je to role
herce, který může hrát představení, dělat ze sebe „šaška“.
Bavit děti znamená motivovat je a nebát se to realizovat
různými způsoby. Pro mě je však toto řešení zatím velice
složité, jelikož zatím zvládám hodinu vést ke zdárnému konci
s pomocí různých metod a forem práce, jejichž organizace i
realizace je sama o sobě náročná. Proces začíná už
samotnými přípravami, ve kterých se snažím rozmýšlet vše, co
budou dělat žáci, co budu dělat já. Mám ale pocit, že
dosáhnutí vzorce „žáci pracují, učitel jen přihlíží“ je
zatím v nedohlednu. Teď to častěji vypadalo tak, že učitel
organizoval, pracoval a žáci přihlíželi.
(Polotučně vyznačil OHs.)
17.4.
Kdy se ozvu k zápočtu?
Děkuji všem, že plníte termín odevzdání dokumentací z praxe, a zároveň upozorňuji a omlouvám se, že nemůžu hned na každou dát odpověď a pozvat Vás k zápočtu. Ale když dokumentaci přečtu, nejspíše se Vám ozvu s návrhem ke konzultaci a zápočtu. Kdybych se neozýval déle než příštích 20 dní, prosím klidně mě urgujte emailem - vždy napište, že jste z praxe ČJL a že jste soubor s dokumentací pod názvem "... .doc" poslali už x-tého dubna. Chytří jsou ti, kdo do souboru píšou své příjmení a školu, kde byli, podle vzoru "Klopotna_Repy.doc" Abych ji (dokumentaci) snadno našel.
Co si přinést na konzultaci?
Kromě tištěné dokumentace (pokud máte přístup k tiskárně) si na konzultaci přinestše vždy i psané hodnocení od vedoucího učitele - to já si musím ponechat, tak si ho případně okopírujte na památku pro sebe. A měl bych od Vás mít ty smlouvy (mnohé mám).
Proč neodpovídám obratem?
Nestíhám hned na Vaše zaslané dokumentace odpovědět, neboť je Vás mnoho. Smysl brzkého odevzdávání však byl pro Vás: abyste nezapomněli vše, co jste si zažili, domysleli a reflektovali. Teď to máte zapsané
Já chci každou dokumentaci opravdu aspoň prohlédnout, abych viděl, jak koncipujete hodinu výuky (zajímá mě, zda jste vyučovali spíše tak, jako kdysi vyučovali Vás, anebo zda zkoušíte vnést něco nového). Chci taky vidět, jak reflektujete praxi a svůj zisk z ní. Nic z toho nerozhoduje o zápočtu - ledaže by příprava byla tak heslovitá, že neuvádí žádné aktivity se žáky, nebo že v plánech hodin scházejí cíle, k nimž má hodina mířit. Případně pokud máte v psaní pravopisné a mluvnické chyby.
Co je potěšitelné:
Rád vidím, že chyby skoro neděláte! A že si cíle stanovujete, i když je to u leckterého učiva fakt těžké (a nastává otázka, proč ho tedy vyučovat, když nedokážeme říct, k čemu to je..., případně jak vlastně ho vyučovat, když to, jak ho chápeme dosud, k cíli nevede).)
Starší vzkazy
Děkuji za první odevzdávané dokumentace, s potěšením konstatuju, že mnohé z Vás učitelství zaujalo a že se na něj opravdu chystáte. Dobře děláte, protože budete mít brzo děti, a dát je do špatných škol Vám bude líto - a dobrých učitelů je a bude zatím málo, tak to musíte být Vy!
Zde nabízím své různé poznámky a výklady, které některým vepisuji do povědi na jejich zásilku s dokumentací, např.:
10.4. odpoledne:
(...)Musím Vás poprosit, abyste ty 4 hodiny vypracovala podrobněji: není v nich moc patrné, jak jste vlastně práci žákům zadávala, jak úkoly vypracovávali.
Například "Žáci odpoví na otázky k tomuto textu" - všichni najednou odpovědí? Nebo jeden dva to vykřiknou, a ostatní čučí? Popište v těch 4 hodinách mnohem výstižněji, jak jste je nechala pracovat.
S cíli hodin už nic nenaděláme, ale možná byste dokázala říct, co to je, že žáci "se obohatí o čtenářský zážitek". Když je to cíl, musíte si být nějak jistá, že ho někdo může dosáhnout, a že o tom bude vědět, že ho dosáhl a nakolik. To ale myslím nejde, pokud si to nespecifikujeme..
Ale dalo by se formulovat to se zážitkem nějak lépe, tak aby se z toho stal cíl k dosažení? Zkuste to a napište, jak myslíte, že jste zajistila, aby k takovému cíli žáci v hodině spěli.
Když jim např. písničku pustíte od V+W, a oni ji poslouchají, nebo když si přečtou umělecký text, vůbec ještě nevíte, zda se obohacovali a o co. Třeba jste do hodiny opravdu víc aktivit k tomu cíli nevložila, když jste si to napsala tak obecně. To nic. Ale zkuste nyní napsat, co byste tedy bývala chtěla nebo musela v hodině se žáky dělat, co by oni (každý) musel dělat, aby se dalo říct, že se dobrali nějakého čtenářského zážitku.
Dejte si dobrý pozor na své otázky. Pokud věříte, že se jimi žák něčemu učí, že proniká do porozumění, nemohou to být otázky jen na úrovni identifikace údajů v textu - odpověď nemůže být jen ta doslovná v textu k nalezení. To je sice cenné taky, ale vůbec to nestačí, a v důsledcích to odpuzuje od čtení a povídání i malé děti, natož puberťáky. Anebo je tím vychováváme k slepé poslušnosti, rezignují na vlastní myšlení a vnímání, a naplňují paní učitelce její výukové návyky. (Proto jsem se každého, kdo šel do některé školy mimo Prahu, ptal jestli mu tam opravdu ukážou něco přínosného...)
V jedné přípravě máte tyto své otázky k V+W Katu a bláznu
Jaký král kdysi kraloval? (starý vetchý)
Jak se lid choval ke králi – autoritě? (smáli se mu)
Věděl, jak má vládnout? (Ne)
Kdo mu poradil a co? (Baba Jaga, má poznat lidi)
Co mu má dodat vážnost? (kat a blázen)
Kdo od té doby kraloval? (kat, blázen a král)
Jak se změnila doba od začátku básně? („Kdepak jsou ty časy kdy se národ smál/ Krize se nebál“; „Dnes už lid nepozná koho se má bát/ A komu se smát“)
Kdo se náhle objevil a čeho se dožadoval? (pan Nikdo, chtěl vládu)
Za co se prohlásil? (za krále, blázna a kata)
Jaká hodnost vznikla? (blázen diktátor)
Rozmanité a mnohé, i třebas staletími ověřené metody výuky Vám jako učitelce moc nepomohou, pokud byste sama neuměla vidět, jak jedenkaždý žák vlastně v metodě pracuje a jak se dobírá pochopení - respektive jak vy ho v tom dobírání se k pochopení cílevědomě vedete, řídíte. Kdyby "jim to mělo dojít samo", nemuseli by ani chodit do školy...
To bývá těžké právě u metod frontálních - když vykládáte celé třídě zásady úvahového postupu, nevíte, co vlastně kdo s těmi informacemi v hlavě dělá a kterým z uší mu vypadávají na druhé straně ven. Naštěstí Vy jste se pokusila rozvířit trochu jejich znalosti a představy o úvaze v evokaci. Jen si dávejte pozor na to, aby ta evokace (k čemukoliv) nebyla pouhé opáčko znalostí z minule. Ptát se třídy před úvahou: "Co myslíte, jaké asi rysy má úvaha?", to jde, ale není to moc nápomocné. Je potřeba sáhnout hlouběji do jejich prekonceptů: Jsou v životě chvíle, kdy o něčem přemýšlíte, a ani to nikomu nemusíte povídat? O čem se tak přemýšlívá? A k čemu nás to vede, co tím získáváme, když to nedáme druhým? Jsou taky taková přemýšlení, která budou pro druhé určena? A co jim mají dát?"
Ale těžké by to bylo i u docela interaktivních metod, jako jsou zrovna literární kroužky, kdybyste to žákům jenom nechala "promyslit". Ale právě že to mají napsat, a sdělit druhým, a ti jim na to něco svého odpovědí, a porovnají s tím, co zase z jiného úhlu pohledu vyplodili oni, to právě způsobuje, že mozky v hlavách myslí, a právě tím složitějším myšlením se informace taky ukládají hlouběji, odkud už tak snadno nevyprchají ani po zkoušce!
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
10.4. ráno
Milá
kolegyně, díky za dokumentaci k praxi.
Jsem rád, že jste poslala i texty. Dokumentace je OK, reflexi jste napsala obsažnou, doufám, že Vám pomohla.
Jsem rád, že jste poslala i texty. Dokumentace je OK, reflexi jste napsala obsažnou, doufám, že Vám pomohla.
Máte te o čem přemýšlet - ale
je dobře, že se cítíte jako učitelka nadějně, protože to
jste!
Škoda, že si více nepíšete o tom, jak se Vám vyučoval jazyk a literatura: poznámky v reflexi se týkají spíše obecně pedagogických věcí. Není divu, to je v pořádku, právě vztah k dětem, kázeň, zacházení s hlasem, to vše si jistě musíte ověřit... Ale pamatujte na podzimní praxi na vyšším G, a myslete na to, co se díky ní dozvíte o svém pochopení jazyka a literatury a o jejich výuce. Víc si připravujte a pište o tom, co vlastně žáci udělali a pochopili, když se jim něco vyjasnilo. Budete pak více vědět, v čem jste silná, a na jakém vylepšení budete na sobě v zaměstnání pracovat...
Škoda, že si více nepíšete o tom, jak se Vám vyučoval jazyk a literatura: poznámky v reflexi se týkají spíše obecně pedagogických věcí. Není divu, to je v pořádku, právě vztah k dětem, kázeň, zacházení s hlasem, to vše si jistě musíte ověřit... Ale pamatujte na podzimní praxi na vyšším G, a myslete na to, co se díky ní dozvíte o svém pochopení jazyka a literatury a o jejich výuce. Víc si připravujte a pište o tom, co vlastně žáci udělali a pochopili, když se jim něco vyjasnilo. Budete pak více vědět, v čem jste silná, a na jakém vylepšení budete na sobě v zaměstnání pracovat...
Když píšete, jak je těžké vybrat,
co vyučovat a co vypustit, máte pravdu. Ale proč jsme Vás tomu
nenaučili? A možná jsme Vás tomu učili, aspoň v literatuře -
když v interpretaci textů jdete na kořen věci, na estetické
hodnoty v textu, na myšlenky, které podává - říká Vám to, že
nemáte probírat kdejakého autora a dělat kdejaký text z učebnic,
ale že máte naučit žáky vnímavě číst s přemýšlením,
vyjadřovat se o tom, hledat své porozumění a porovnávat ho s
druhými. To je těžké vnést do praxe, ale léty se Vám to podaří
- pokud ovšem nezabřednete do rutiny "procvičování"
charakteristiky atp.
Když máte v jazyce za cíl "vědět, v jakých případech se používají" sloves. tvary složené a jednoduché, měla byste si sama dát odpověď, která smysl dává: kdy máte na výběr a můžete použít složený, nebo jednoduchý? Vždyť ta otázka či cíl je docela vedle. Prostě některé mluvnické kategorie vyžadují díky historickému vývoji v češtině výraz složený z více slůvek (kondicionál) jiným stačí jedno slovo indikativ prézenta) - ale děti nevybírají v řeči kategorie a k nim tvary... Řeč se dělá jinak a to ty děti umějí od maminky, čeština není cizí jazyk. Kdybyste si však dala cíl například "vědět a (umět používat), kdy se používá opisného a kdy zvratného pasíva", to by cíl byl, protože to s v řeči dá vybírat, a musíme uvážit, co se více hodí, a taky byste dokázala uvažovat o tom, jestli to je látka k vypuštění nebo k výuce! Ono to rozhoduje o výstižnosti, přijatelnosti a eleganci vyjádření, zvratné pas. dává třeba možnost nápadněji zdůraznit, že nechcete prozradit agens děje atp.
Když máte cíl v četbě Lovců mamutů v 6. ročníku "posoudí chování postav na základě doby, ve které žily", tak už je učíte něčemu přímo užitečnému a pro literaturu zásadnímu: vnímat rozdíl mezi dnešní civilizací a jinou civilizací, a kromě toho je při tom asi budete učit i tomu, jak je ta rozdílnost vybudována ve fikčním textu - jak to autor napsal, aby nám bylo jasné, že tehdá se žilo a myslelo jinak. A kvůli tomu budete žáky učit, aby se uměli opírat o text - aby ke svým tvrzením o postavách, o jejich chování a o dobových normách uměli ukázat "tuhle v textu je to napsané" a "vyplývá to přece z toho, jak tuhle a tamhle autor napsal, že..."
Napsala jste:
"... Nedokázal mi však odpovědět, proč si to myslí, ani nenašel v textu nějaké doklady. Nechala jsem tedy žáky popřemýšlet nad tímto tvrzením a promyslet si svůj názor. Po chvíli se dobrovolníci vyjádřili nahlas a myslím, že chlapec pochopil, že to nebyla krutost, co vedlo jejich chování, ale potřeba uživit se a přežít."
V tom byste si měla napsat doslovněji, jak tedy jste zařídila, že na to přišel - jak se to dělá ve výuce, abychom žáka přivedli k pochopení?
a) dala jste jim čas přemýšlet - to je moc dobře!
b) nějak jste je nechala SDÍLET, co si myslí a proč si to myslí? On z JEJICH vysvětlení pochopil, co četbou ani od Vás nedokázal najít.
c) měl by sám umět doložit v textu, proč to nelze považovat za krutost
Tyhle věci a-c budete (mimo jiné) přímo vyučovat:
a) naučte žáky nevyhrknout první dojem a trefu naslepo, ale zauvažovat, a nabídněte jim nějaké nástroje, které brzdí rychlé plknutí a vyžadují rozvržení myšlenek - například ně Jaká FORMA zápisu porovnávající něco konaného tehdy a dnes
b) naučte je brát jejich vlastní názor a dojem, stejně jako názory druhých, za něco vhodného k DALŠÍMU uvažování. Tzn. že jim dáte příležitost, aby společným uvažováním se dobrali pro ně uspokojivějších závěrů než pouhým osobním "vyhrknutím". Například v jejich zápise musí být dvě fáze: "Nejdřív jsem myslil, že ten Kopčem..., ale když jsem si všiml a Franta mě upozornil, že se v textu píše, jak Kopčem ..., tak mi došlo, že on vlastně jednal tak a tak... proto a proto."
c) A naučíte je vždy ke svým tvrzením uvádět číslo řádku, kde je důkaz, že to autor tak napsal, že si to můžeme myslit (o co se vsadíte, že učebnice a čítanky řádky nečíslují?! Víte proč? Protože učitele a autory ani nenapadlo, že v hovoru o konkrétním textu nemají děti ztrácet čas hledáním na třech stránkách, ale rovnou jít na číslo řádku, které jim partner v hovoru uvedl...)
Když máte v jazyce za cíl "vědět, v jakých případech se používají" sloves. tvary složené a jednoduché, měla byste si sama dát odpověď, která smysl dává: kdy máte na výběr a můžete použít složený, nebo jednoduchý? Vždyť ta otázka či cíl je docela vedle. Prostě některé mluvnické kategorie vyžadují díky historickému vývoji v češtině výraz složený z více slůvek (kondicionál) jiným stačí jedno slovo indikativ prézenta) - ale děti nevybírají v řeči kategorie a k nim tvary... Řeč se dělá jinak a to ty děti umějí od maminky, čeština není cizí jazyk. Kdybyste si však dala cíl například "vědět a (umět používat), kdy se používá opisného a kdy zvratného pasíva", to by cíl byl, protože to s v řeči dá vybírat, a musíme uvážit, co se více hodí, a taky byste dokázala uvažovat o tom, jestli to je látka k vypuštění nebo k výuce! Ono to rozhoduje o výstižnosti, přijatelnosti a eleganci vyjádření, zvratné pas. dává třeba možnost nápadněji zdůraznit, že nechcete prozradit agens děje atp.
Když máte cíl v četbě Lovců mamutů v 6. ročníku "posoudí chování postav na základě doby, ve které žily", tak už je učíte něčemu přímo užitečnému a pro literaturu zásadnímu: vnímat rozdíl mezi dnešní civilizací a jinou civilizací, a kromě toho je při tom asi budete učit i tomu, jak je ta rozdílnost vybudována ve fikčním textu - jak to autor napsal, aby nám bylo jasné, že tehdá se žilo a myslelo jinak. A kvůli tomu budete žáky učit, aby se uměli opírat o text - aby ke svým tvrzením o postavách, o jejich chování a o dobových normách uměli ukázat "tuhle v textu je to napsané" a "vyplývá to přece z toho, jak tuhle a tamhle autor napsal, že..."
Napsala jste:
"... Nedokázal mi však odpovědět, proč si to myslí, ani nenašel v textu nějaké doklady. Nechala jsem tedy žáky popřemýšlet nad tímto tvrzením a promyslet si svůj názor. Po chvíli se dobrovolníci vyjádřili nahlas a myslím, že chlapec pochopil, že to nebyla krutost, co vedlo jejich chování, ale potřeba uživit se a přežít."
V tom byste si měla napsat doslovněji, jak tedy jste zařídila, že na to přišel - jak se to dělá ve výuce, abychom žáka přivedli k pochopení?
a) dala jste jim čas přemýšlet - to je moc dobře!
b) nějak jste je nechala SDÍLET, co si myslí a proč si to myslí? On z JEJICH vysvětlení pochopil, co četbou ani od Vás nedokázal najít.
c) měl by sám umět doložit v textu, proč to nelze považovat za krutost
Tyhle věci a-c budete (mimo jiné) přímo vyučovat:
a) naučte žáky nevyhrknout první dojem a trefu naslepo, ale zauvažovat, a nabídněte jim nějaké nástroje, které brzdí rychlé plknutí a vyžadují rozvržení myšlenek - například ně Jaká FORMA zápisu porovnávající něco konaného tehdy a dnes
b) naučte je brát jejich vlastní názor a dojem, stejně jako názory druhých, za něco vhodného k DALŠÍMU uvažování. Tzn. že jim dáte příležitost, aby společným uvažováním se dobrali pro ně uspokojivějších závěrů než pouhým osobním "vyhrknutím". Například v jejich zápise musí být dvě fáze: "Nejdřív jsem myslil, že ten Kopčem..., ale když jsem si všiml a Franta mě upozornil, že se v textu píše, jak Kopčem ..., tak mi došlo, že on vlastně jednal tak a tak... proto a proto."
c) A naučíte je vždy ke svým tvrzením uvádět číslo řádku, kde je důkaz, že to autor tak napsal, že si to můžeme myslit (o co se vsadíte, že učebnice a čítanky řádky nečíslují?! Víte proč? Protože učitele a autory ani nenapadlo, že v hovoru o konkrétním textu nemají děti ztrácet čas hledáním na třech stránkách, ale rovnou jít na číslo řádku, které jim partner v hovoru uvedl...)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jiný komentář k předchozím zásilce dokumentace z praxe:
Milá kolegyně,
Dokumentaci jsem si se zájmem přečetl, oceňuji Vaši upřímnou závěrečnou reflexi a cením si toho, že se chystáte být učitelkou. I když píšete, jak se cítíte v něčem málo připravená, vidím, že máte odvahu, a vidíte, že jste to zvládla. Za pár let po nástupu do školy budete umět všecko, co se nepodařilo na fakultě naučit - právě proto, že jste se to u nás měla bohužel učit jaksi "do sebe", a ne "ven ze sebe", tedy ne tak, že té látce vyučujete druhé, až tím se nejvíce naučíte sama...
Dokumentaci jsem si se zájmem přečetl, oceňuji Vaši upřímnou závěrečnou reflexi a cením si toho, že se chystáte být učitelkou. I když píšete, jak se cítíte v něčem málo připravená, vidím, že máte odvahu, a vidíte, že jste to zvládla. Za pár let po nástupu do školy budete umět všecko, co se nepodařilo na fakultě naučit - právě proto, že jste se to u nás měla bohužel učit jaksi "do sebe", a ne "ven ze sebe", tedy ne tak, že té látce vyučujete druhé, až tím se nejvíce naučíte sama...
Jsem zvědav na Vaše CD, ale věřím,
že Vy budete učitelka velmi dobrá. Zápas s časem v 45minutové
hodině se sice nedá vyhrát, ale teprve praxe Vás naučí, co jak
dlouho může trvat, to Vám nikdo na fakultě říct ani nemůže.
Ale že je 45 minut čas nevhodný pro učení, to se dneska už ví,
protože v tom krátkém čase se nedá ani rozběhnout přemýšlení,
bádání, porovnávání. Školství prozatím blokuje chytřejší
učení hloupou organizací výuky. Ale Vy se brzo dočkáte změn.
Doporučil bych Vám pár věcí, které
možná zatím unikly Vaší pozornosti:
Když se trápíte nad tím, jak se některé pasáže učiva nedají vyučovat pro svou suchopárnost, neříkejte si, že je máte vyučovat "zábavně". Naučte se říkat a myslit, že "zajímavě". Zábavnost je jakési lehounké lechtání, potěšeníčko, pro které se nemusí vydávat úsilí. Ale takového nic při vzdělávání není - vše stojí hodně intelektuálního úsilí a citového nasazení. Když je něco "zajímavé", je to jinak: přitahuje to pozornost, za-jme Vás to celou, mozek se na to soustředí a chce to vyluštit atd.
A když se spolustudenty uvažujete
„Jak zábavně procvičovat shodu podmětu s přísudkem? Máte nějaká cvičení na určování vedlejších vět?“, a všichni do jednoho odpověděli, že žádný nápad, jak tyto látky udělat zábavnějšími, nemají.
- pak možná je to tím, že nehledáme dost pečlivě něco, co by v té shodě mohlo zaujmout. Kdy je tak důležitá, že bychom se bez ní neobešli, a kdy ji musíme dodržet?
Jako látka z učebnice nebude za-jímavá nikdy! Ale kdyby šlo o dorozumívání a o to, aby nedošlo k omylu, aby někdo špatně nepřečetl naši zprávu a neudělal něco, co jsme nechtěli - pak by se možná hodilo mít takový pravopis, který jasně ukáže, kdo že je v podmětu k danému slovesu. Někomu říkáte větu, jež sděluje, že jistí lidé, anebo naopak jisté okolnosti či faktory něco způsobili/ly. Skutečný význam pravopisných projevů shody je právě v tom, že dává dohromady ve výpovědi to, co k sobě patří, a brání spojení toho, co k sobě nepatří. Shodný přívlastek přímo udává svou koncovkou toho, o kom přináší podrobnou informaci, ne?
"A nějací chlapi velmi silný a ohořelý nesli trám..." Ti chlapi nebyli silní a ohořelí, že? I v mluveném jazyce kultivovaném se hodí tu životnost ve shodě vyjadřovat, aby se mohlo tohle odlišit. "Nějací chlapi silní a ošlehaní větrem..." X "silný stropní trám".
Proto taky někdy neshodný přívlastek považujeme omylem za součást skupiny kolem slovesa, a ne za přívlastek u jména: Janek od zvonu přinesl lahev piva...
Kdybyste chtěla vyučovat zajímavě mluvnici, musela byste k jevům, které se učí mechanicky a školometsky, najít situace a kontexty, kdy na dodržení tvaru záleží samo správné porozumění - protože jen kvůli tomu porozumění v komunikaci všecky gramatické jevy vůbec existují!
Když se trápíte nad tím, jak se některé pasáže učiva nedají vyučovat pro svou suchopárnost, neříkejte si, že je máte vyučovat "zábavně". Naučte se říkat a myslit, že "zajímavě". Zábavnost je jakési lehounké lechtání, potěšeníčko, pro které se nemusí vydávat úsilí. Ale takového nic při vzdělávání není - vše stojí hodně intelektuálního úsilí a citového nasazení. Když je něco "zajímavé", je to jinak: přitahuje to pozornost, za-jme Vás to celou, mozek se na to soustředí a chce to vyluštit atd.
A když se spolustudenty uvažujete
„Jak zábavně procvičovat shodu podmětu s přísudkem? Máte nějaká cvičení na určování vedlejších vět?“, a všichni do jednoho odpověděli, že žádný nápad, jak tyto látky udělat zábavnějšími, nemají.
- pak možná je to tím, že nehledáme dost pečlivě něco, co by v té shodě mohlo zaujmout. Kdy je tak důležitá, že bychom se bez ní neobešli, a kdy ji musíme dodržet?
Jako látka z učebnice nebude za-jímavá nikdy! Ale kdyby šlo o dorozumívání a o to, aby nedošlo k omylu, aby někdo špatně nepřečetl naši zprávu a neudělal něco, co jsme nechtěli - pak by se možná hodilo mít takový pravopis, který jasně ukáže, kdo že je v podmětu k danému slovesu. Někomu říkáte větu, jež sděluje, že jistí lidé, anebo naopak jisté okolnosti či faktory něco způsobili/ly. Skutečný význam pravopisných projevů shody je právě v tom, že dává dohromady ve výpovědi to, co k sobě patří, a brání spojení toho, co k sobě nepatří. Shodný přívlastek přímo udává svou koncovkou toho, o kom přináší podrobnou informaci, ne?
"A nějací chlapi velmi silný a ohořelý nesli trám..." Ti chlapi nebyli silní a ohořelí, že? I v mluveném jazyce kultivovaném se hodí tu životnost ve shodě vyjadřovat, aby se mohlo tohle odlišit. "Nějací chlapi silní a ošlehaní větrem..." X "silný stropní trám".
Proto taky někdy neshodný přívlastek považujeme omylem za součást skupiny kolem slovesa, a ne za přívlastek u jména: Janek od zvonu přinesl lahev piva...
Kdybyste chtěla vyučovat zajímavě mluvnici, musela byste k jevům, které se učí mechanicky a školometsky, najít situace a kontexty, kdy na dodržení tvaru záleží samo správné porozumění - protože jen kvůli tomu porozumění v komunikaci všecky gramatické jevy vůbec existují!
A nejde jen o nějaké humorné a
výjimečné příklady typu "učitel řekl žák je osel".
Jde o to, aby se žák mohl spolehnout na to, že jeho výpovědi
dolehnou k druhému tak, jak on je zamýšlel. Tvary zájmene jenž
by se děti nemusely učit vůbec, protože se vždycky dá místo
nich říct tvar zájmene který. Ale kdyby je neznaly,
připadala by jim díla starších autorů, jejich předků a tvůrců
dnešní národní kultury, jaksi divná, hloupá, nesrozumitelná.
Takže chvíle, kdy se děti mají naučit ty tvary znát, a možná
je i samy použít, by přišla až v hodině, kdy si potřebujeme
přečíst nějaký text z předchozí generace. Třebas proto,
že tehdy se nějak řešilo a rozhodovalo to, co nás dnes silně
ovlivňuje: politika, životní prostředí aj. Ovšem to je jiná
výuka než brát slovní druhy jeden za druhým a promrskávat ty
koncovky...
Zrovna ve Vaší dokumentaci vidím pár lekcí, ve kterých se ten opravdový smysl toho, co se mají žáci naučit, jaksi zakryl pod tradicí školní výuky bez žákova zájmu. To není vůbec Vaše vina! Proměny v pojetí vzdělávání se odehrávají v průběhu desetiletí či půlstoletí, ne z roku na rok zavedením nových osnov nebo učebnic. Nějak jste byla vyučována Vy, a zlepšit to ve své výuce pro další generace můžete až za dlouho, hlavně díky promýšlení lepších možností jak vytvářet zájem o dorozumění a zejména jak zlepšovat vyjadřování žáků.
V některých dokumentacích vidím, jak se vyučoval sloh: výklad a cvičení v popisu kytice, od toho k popisu pracovního postupu a k popisu osoby. Ale když se na ty hodiny podíváte, vidíte že se vyučovaly poučky o tom, co je popis, a ty se cvičily tím, že se různé popisy četly a jejich rysy pojmenovaly a zopakovaly - ale nikdo tam žáka popisovat nevyučoval.
"A jak se to paní učitelko dělá, když chci něco pořádně popsat?" - Na to učitelé nemívají odpověď, nebo mu říkají ty charakteristiky popisu, ale tak se tomu žák nenaučí. Musel by si sám z dobrých důvodů ve svém vyprávění zkoušet, jak různě se dá táž věc nebo postava popsat, a kdy je jaký popis vhodnější, a kterými se dělá slovy, kterými větami. A taky jakým hledáčkem se na tu věc vůbec dívat...
Zrovna ve Vaší dokumentaci vidím pár lekcí, ve kterých se ten opravdový smysl toho, co se mají žáci naučit, jaksi zakryl pod tradicí školní výuky bez žákova zájmu. To není vůbec Vaše vina! Proměny v pojetí vzdělávání se odehrávají v průběhu desetiletí či půlstoletí, ne z roku na rok zavedením nových osnov nebo učebnic. Nějak jste byla vyučována Vy, a zlepšit to ve své výuce pro další generace můžete až za dlouho, hlavně díky promýšlení lepších možností jak vytvářet zájem o dorozumění a zejména jak zlepšovat vyjadřování žáků.
V některých dokumentacích vidím, jak se vyučoval sloh: výklad a cvičení v popisu kytice, od toho k popisu pracovního postupu a k popisu osoby. Ale když se na ty hodiny podíváte, vidíte že se vyučovaly poučky o tom, co je popis, a ty se cvičily tím, že se různé popisy četly a jejich rysy pojmenovaly a zopakovaly - ale nikdo tam žáka popisovat nevyučoval.
"A jak se to paní učitelko dělá, když chci něco pořádně popsat?" - Na to učitelé nemívají odpověď, nebo mu říkají ty charakteristiky popisu, ale tak se tomu žák nenaučí. Musel by si sám z dobrých důvodů ve svém vyprávění zkoušet, jak různě se dá táž věc nebo postava popsat, a kdy je jaký popis vhodnější, a kterými se dělá slovy, kterými větami. A taky jakým hledáčkem se na tu věc vůbec dívat...
Ale postaru se žáci popisovat
nenaučí.
A že by se v hodinách vytvořila žákovi potřeba něco pořádně popsat? Kdepak, jde v 90 % jen o cvičení jako na spartakiádu: že by se děti byly naučily přelézt plot a seskočit z kůlny bez vyvrknutí nohy? Ne, ale naučily se do taktu dechovky pochodovat na značky a všichni stejně zamávat šátkem...
Když hledáte na webu rvp.cz ty digitální učební materiály DUM, vzpomeňte, že "dum" v některých jazycích znamená tupý, hloupý, nechápavý (dumkopf). Hodně z těch materiálů tupě nacvičuje na spartakiádu, jen málo z nich jde na kořen, totiž na to, jak si poradit, když se mám přesně a citlivě vyjádřit, nebo když chci přesně a bez konfliktu pochopit, co mi druhý sděluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat